Kostel svatého Vavřince

Raně gotické jádro pochází ze začátku 13. století. Během třicetileté války byl celý kostel vážně poškozen a úplně vyhořel. Od roku 1663 nechala představená abatyše cisterciáckého řádu Starobrněnského kláštera kostel opět stavět, v roce 1673, kdy probíhalo nové osídlování obce, byla postavena hlavní loď kostela. V roce 1800 byla dostavěna kratší loď s nízkou věží.

V roce 1797 zemřel zámožný sedlák a správce kostela Schmutz, který mu odkázal velkou sumu peněz, díky níž mohly být o dva roky později zahájeny rozsáhlé úpravy, během nichž se našel nástěnný nápis, který odkazoval na zasvěcení kostela svatému Vavřinovi. Opravy byly dokončeny v roce 1800.

Další velké úpravy přišla za necelých sto let za faráře Franze Jiráka na začátku 20. století došlo k zásadním úpravám kostela i jeho okolí. Chór byl rozšířen, přibyla schodišťová věž a kostelní kaple. V kapli se objevil krásný ručně malovaný obraz Oplakávání Krista. Schodiště ke kazatelně bylo přesunuto do kaple, kde byla umístěna nová křtitelnice. Kostel také dostal šest nových mozaikových oken s figurálními obrazy a mozaikové okno s katedrálním sklem nad portálem.

V roce 1905 byl kostel osazen hodinami. Dodnes kolem něj stojí torzo zídky z červených režných cihel, typického prvku německého stavitelství. Ve stejné době bylo kolem kostela vysazeno bezmála půl druhé stovky stromů a keřů. Za první republiky místní vztyčili u jeho severní zdi pomník padlým v první světové válce. Naproti němu stála vstupní brána. Někdy v této době byl také kostel přetřen ze žluté na bílou barvu, kterou je pro něj typická dodnes.

V roce 1945 byl kostel těžce poškozen probíhajícími boji. V samém závěru války, 7. května odpoledne na něj dopadla zápalná bomba. Kvůli tomuto zásahu shořela celá střecha a vybavení kostela. Podařilo se zachránit pouze monstranci a číši na víno. Požáru padl za oběť i sto let starý bronzový zvon, ocelový zvon z období první světové války odolal. Střecha se s výjimkou kamenného stropu nad hlavním oltářem úplně zřítila a věž byla z poloviny zdemolovaná.

Místní němečtí farníci kostel provizorně opravili. Pověsili ocelový zvon a proti větru vztyčili dřevěné stěny. Jako oltář se použil zachovalý menší oltář z kaple, kterou požár tolik neponičil. V tomto provizorním prostředí se scházeli až do zimy. Poté se kvůli chladu přesunuli na faru, kterou upravili, aby mohla sloužit jako kaple. Mezitím byl jako administrátor do Branišovic přidělen Josef Hudec, který organizoval i opravy kostela a zasloužil se o jeho obnovu.

V roce 1945 byl kostel těžce poškozen probíhajícími boji. V samém závěru války, 7. května odpoledne na něj dopadla zápalná bomba. Kvůli tomuto zásahu shořela celá střecha a vybavení kostela. Podařilo se zachránit pouze monstranci a číši na víno. Požáru padl za oběť i sto let starý bronzový zvon, ocelový zvon z období první světové války odolal. Střecha se s výjimkou kamenného stropu nad hlavním oltářem úplně zřítila a věž byla z poloviny zdemolovaná.

Místní němečtí farníci kostel provizorně opravili. Pověsili ocelový zvon a proti větru vztyčili dřevěné stěny. Jako oltář se použil zachovalý menší oltář z kaple, kterou požár tolik neponičil. V tomto provizorním prostředí se scházeli až do zimy. Poté se kvůli chladu přesunuli na faru, kterou upravili, aby mohla sloužit jako kaple. Mezitím byl jako administrátor do Branišovic přidělen Josef Hudec, který organizoval i opravy kostela a zasloužil se o jeho obnovu.

V následujících letech okolí kostela postupně pustlo. Zídka kolem něj byla skoro celá rozebrána, pomník padlých z první světové války zničen a hodiny na kostele dlouhá léta nešly. Po sametové revoluci přichází první vlna oprav. Dnes se obec ve spolupráci s dalšími postupně snaží okolí kostela znovu zvelebit. V současnosti probíhá renovace zídky, v plánu je také obnova památníku z první světové války.

Hřbitov

Hřbitov se dříve rozkládal kolem kostela. Když v roce 1830 v obci propukla cholera, byl přemístěn na své nynější místo, na východní okraj obce u císařské silnice.  Poslední náhrobky a kříže z okolí kostela zmizely až v souvislosti s úpravou okolí kostela na začátku 20. století. Na hřbitově se dodnes nachází několik starých náhrobků, mezi nimi i hrob již zmíněného Franze Jiráka.