Tradiční lidový oděv

Branišovický lidový oděv (kroj) patřil k západomoravskému typu, konkrétně jihovýchodu krumlovského regionu typického prolínáním vlivů českých a německých obcí. Kroje jednotlivých obcí měly společné základní charakteristiky jako silueta, střídmost a důraz na kvalitní materiál. Odlišnosti tkvěly pouze v detailech, například ozdobách, výšivkách nebo oblíbených barvách.

Původní lidový oděv zanikl postupně zřejmě už v první polovině 19. století. Začala ho vytlačovat městská móda, pokládaná za přitažlivou a moderní, zatímco tradiční lidový oděv připadal lidem zastaralý. Většina součástí původních krojů byla donošena při pracích na poli a poté se vyhodila. Uchovala se pouze malá část, některé jeho části lze vidět na dobových fotografiích z přelomu 19. a 20. století.

Zájem o původní lidový oděv stoupl na německé jižní Moravě ve třicátých letech 20. století souvislosti se sílícím nacionalismem. Tehdejší badatelé se však potýkali s nedostatkem dochovaného materiálu a absencí odborného vzdělání v této problematice. Proces zániku krojů dovršilo vysídlení původního obyvatelstva do Německa.

V roce 2024 vypracoval etnograf Jihomoravského muzea ve Znojmě Jiří Mačuda společně s malířkou Evou Anlaufovou stylizovanou rekonstrukci branišovického lidového oděvu, která byla veřejnosti poprvé představena v lednu 2025:

Základní rysy návrhu vycházejí z krojů trvale osídlených obcí v sousedství Branišovic, lze totiž předpokládat, že v těchto atributech byly kroje velmi podobné.

U svobodných dívek byl pro německo-jazyčné obce typický vzorovaný brokátový nebo tibetový křižní šátek s černými třásněmi, který se nosil přeložený přes tělo. Oblibě se těšil i modrotisk, například na živůtku. Výšivka na zástěře byla pouze bílá. Návrh byl vyhotoven bez výšivky pro případ, že by se motivy branišovických výšivek v budoucnu ještě nalezly.

Na hlavách nosily dívky věnečky nebo tmavé šátky, které navzdory zažité představě nebyly vyhrazeny jen vdaným ženám. Předpokládá se, že dívky vystřídaly během hodů obě varianty.

Mládencův kroj charakterizovala soukenná vesta v tmavších barvách s mnoha zdobnými knoflíky a černý klobouk z téhož materiálu s širokou krempou, typickou pro tento region. Na klobouk se umisťoval rozmarýn. Později se přesunul na vestu a takto se ještě zachoval na dobových fotografiích, například skupinovém portrétu z vinohrádeckých hodů 1934.

Kroj nebyl tak jako dnes vyhrazen pouze na hody, ale jakožto sváteční oděv se nosil při všech slavnostnějších příležitostech a také k tanečním zábavám.