Historie školy

Škola byla v naší obci poprvé zřízena v roce 1773, rok předtím než císařovna Marie Terezie stanovila povinnou školní docházku. Škola vznikla pod záštitou kongregace milosrdných sester „Maria Schul“ z Brna, jež se společně s obcí podílela na financování této stavby. Původní škola stávala zhruba v místech dnešního pomníku padlým ve druhé světové válce a prvním učitelem se stal František Bauer.

Po vzniku nové osady Vinohrádky, jež byla k Branišovicím od počátku přiškolena, přestala původní škola kapacitně postačovat. Proto se roku 1805 postavila budova nová. Byla jednotřídní a vyučovaly se v ní základní předměty: čtení, psaní, počty a věrouka. Třída byla smíšená, chlapci a děvčata se učili společně.

Tak jak se měnila struktura obyvatelstva, měnila se i výuka. Vzhledem k téměř úplné germanizaci obce se i na této škole začíná vyučovat německy (nejpozději na začátku 80. let 19. století). Ve stejné době se škola rozšiřuje na dvojtřídní a o osmnáct let později, v roce 1908 na trojtřídní a získává tak svou současnou podobu. Dlužno však dodat, že se tři třídy škola naplnit nedokázala a tak se záhy (v roce 1927) vrátila ke dvojtřídce a tou zůstala až do svého zrušení v roce 1945. Dlouholetým učitelem na německé škole by Rudolf Doležel, který zde strávil přes dvacet let (1907–1926).

Během prvních dvou desetiletí 20. století přichází do obce mnoho českých zemědělských dělníků z různých koutů Moravy. Přestože jejich počet byl malý, zřizuje s v obci v roce 1921 i menšinová obecná škola s českým (respektive československým) vyučovacím jazykem. Pro její účely byla upravena budova takzvané Staré hospody, jež tehdy patřila Kinského velkostatku. Škola byla jednotřídní, děti byly rozděleny do čtyř oddílů podle věku, obvykle jich bylo mezi dvaceti až třiceti.

Na škole se často střídali učitelé, prakticky každý rok přicházel nový a to až do roku 1926, kdy je na školu přidělen Ferdinand Kratochvíl z Holásek. Ten na škole setrval s krátkou přestávkou, až do jejího zrušení v roce 1938. Kromě výuky založil knihovnu, angažoval se při zřízení školky a celkově se staral o české obyvatelstvo, které bylo sice gramotné, ale většinou nedostatečně vzdělané. Škola se brzy stala střediskem české komunity, Češi se v ní scházeli k oslavě státních svátků i dalších slavností.

U německé školy to bylo velmi podobné. V uprázdněné a nepoužívané třetí třídě se volilo a konaly se tam i schůze zastupitelů nebo politických stran.

České třída s učitelem Ferdinandem Kratochvílem ve třicátých letech 20. století

Po podpisu Mnichovské dohody a ztrátě německého pohraničí z obce většina Čechů utekla. Odjel i učitel Kratochvíl, podařilo se mu však zachránit školní kroniku, kterou vyměnil za kopii. O fungování školy během druhé světové války bohužel zprávy nemáme. Budova však velmi utrpěla během závěrečných bojů v květnu 1945. Historické jádro obce zahrnující právě školu, kostel a přilehlé ulice bylo velmi vážně poničeno, budova školy měla zničenou střechu a vytlučená okna. Přesto se v ní už v září 1945 znovu učilo (budova byla zabrána pro českou školu, německé děti až do vysídlení do školy nechodily), prvním poválečným učitelem se stal Jan Pivnička. První roky byly krušné, protože opravy budovy vázly a trvalo dlouho, než byla škola skutečně způsobilá k výuce dětí. Na renovacích a úpravách se průběžně pracovalo po celou dobu poválečného fungování školy, škola měla vlastní zahradu i hřiště.

Škola byla v Branišovicích zrušena v roce 1983, od té doby místní děti navštěvovaly školu v sousedních Olbramovicích, v posledních letech dojíždějí i do Pohořelic. Historickou budovu odkoupila Šlechtitelská stanice. Po sametové revoluci se krátce jednalo o znovuzřízení školy, tento záměr se však neuskutečnil. Budova bez užitku chátrala až do roku 2004, kdy byla kompletně zrenovovaná a přestěhoval se do ní obecní úřad, jež tam sídlí dodnes.