Historie mateřské školy

Třída mateřské školky v roce 1933. Uprostřed sedí učitel Ferdinand Kratochvíl a učitelka Františka Šťávová

Branišovická mateřská školka je na rozdíl od školy institucí poměrně mladou. Vznikla v roce 1928 a to jak pro německé, tak pro české děti. Založení obou těchto institucí se přitom zásadně proťalo.

Už v únoru 1928 vydalo ministerstvo školství výnos ke zřízení české mateřinky v Branišovicích. Organizace se chopil řídící učitel české školy Ferdinand Kratochvíl. Dosavadní třídu své školy chtěl přenechat předškolním dětem, přičemž jeho třída by se přestěhovala do prázdné učebny v německé škole. Při setkání s představiteli obce mu však byla sdělena překvapivá informace: obec hodlá taktéž zřídit školku a vyhradit pro ni učebnu, již chtěl získat Kratochvíl. Tato nečekaná zpráva znamenala, že čeští menšináři museli hledat jinde.

Dlouho se jim nedařilo, přestože návrhů bylo několik a pomoci se snažilo mnoho místních – hostinský, obchodník, majitel prázdného domu i cukrovarnický závod vlastnící místnosti na místním zámku. Všechna místa však nebyla pro výuku malých dětí vhodná a jejich adaptace by byla příliš nákladná. Psal se prosinec 1928, když byla česká školka konečně otevřena. Stalo se tak však v provizorních podmínkách: jak česká škola, tak školka sídlili v téže třídě, odpoledne se učili školáci a odpoledně školáčci.

Tento systém nevyhovoval nikomu, dětí do školky chodilo málo, spousta rodičů je tam neposílalo, protože pouze polodenní péče neměla žádaný efekt. Kratochvíl se ještě jednou pokoušel získat učebnu v německé škole, ale marně. Až na sklonku roku 1929, po téměř roce a půl, se řešení našlo. Na české škole byl zrušen byt správce školy a upraven na školku. Ani tento výsledek nebyl uspokojivý, prostory nedostačovaly, až do roku 1938 ale menšináři lepší nezískali.

Za první republiky se na školce vystřídaly dvě učitelky, obě velmi mladé – první z nich byla jednadvacetiletá Zdeňka Bartáková z Třešti, která učila první půl rok, poté ji nahradila teprve devatenáctiletá Františka Šťávová pocházející z Moravských Budějovic.

Po druhé světové válce se velmi rychle obnovila činnost školy, zatímco školka nefungovala. Místo ní byl na začátku padesátých let zřízen takzvaný zemědělský útulek, kde chůvy hlídaly děti matek pracujících na poli. Jako sídlo byla vybrána opuštěná fara. Místní národní výbor uzavřel s farním úřadem dohodu o pronájmu budovy. Její podmínky však dlouhodobě neplnil, neplatil nájem a na začátku šedesátých let byla budova znárodněna. V té době už v ní fungovala plnohodnotná mateřská školka. Děti tam měly k dispozici i bývalou farní zahradu s dětským hřištěm, která sousedila se základní školou. Školka přečkala zrušení školy na začátku osmdesátých let i společenskou transformaci po sametové revoluci.

Třída mateřské školky u pomníku padlých na konci sedmdesátých let s ředitelkou Lamlovou a učitelkou Pečinkovou.

Bývalá fara však nebyla pro tyto účely vhodná, dlouhodobě se například potýkala s vlhnutím zdí. Na začátku desátých let 21. století se proto školka přesunula na obecní úřad (bývalé německé školy), kde pro ni byly adaptovány prostory. Tím se trochu symbolicky uzavírá kruh příběhu mateřské školky v Branišovicích.