Laurenz Widholz (1861-1926) byl branišovický rodák, moravský politik, poslanec Říšské rady a rakouské Národní rady. Díky jeho dlouholeté politické činnosti jde o nejznámějšího a nejúspěšnějšího zdejšího rodáka.
Narodil se jako nemanželské dítě dcery domkáře a kovářského mistra v Branišovicích. Učil se na národní škole a poté se vyučil stolařem. Angažoval se v politice a vzhledem k poměrům, ze kterých pocházel, se stal členem Sociálně demokratické strany Rakouska. Kvůli tomu byl opakovaně soudně trestán. Později se stal rovněž předsedou Svazu družstevních nemocničních pokladen Rakouska.
Zapojil se i do politiky. V roce 1907 se poprvé konaly volby do Říšské rady (parlamentu rakousko-uherské monarchie) na základě všeobecného hlasovacího práva (pro muže). Toto opatření přihrálo nejvíce hlasů právě sociálním demokratům, neboť jejich voličskou základnu tvořili dělníci, kteří doposud volit nemohli. Mezi nově zvolenými sociálně demokratickými poslanci byl i Laurenz Widholz, konkrétně se stal poslancem za obvod Dolní Rakousy 21. V dalších volbách roku 1911 svůj mandát obhájil a v parlamentu setrval až do zániku monarchie v roce 1918. Jako poslanec se zajímal především o sociální zabezpečení dělníků a péči o děti.
Widholz zůstal poslancem i za nového rakouského státu, nejprve v provizorním národním shromáždění, poté v Ústavodárném národním shromáždění a nakonec v Národní radě. Úřad poslance zastával až do roku 1926, kdy ve věku pětašedesáti let zemřel. Je pochován ve Vídni a jeho jméno nese jeden z místních komunitních domů (Widholzhof). Ve Vlastivědě moravské je uváděn pod svým českým jménem Vavřinec Wuchta.