Válečné pomníky

Pomník Leopolda Watzera

Nejstarší dochovaná válečná památka v Branišovicích se nachází na rozcestí naproti hřbitovu na východním okraji obce. Nechali ho postavit manželé Ignatz a Marie Watzerovi v roce 1917 pro svého syna Leopolda (1894-1916), který padl v první světové válce na východní frontě. Jako jeden z mála branišovických padlých spočinul v rodné obci, jeho tělo sem bylo převezeno a pohřbeno na Štědrý den roku 1916. Pro manžele Watzerovi to byla už druhá ztráta dítěte, Leopoldova starší sestra Emilie zemřela už v roce 1907 v 18. letech. Vrzy po Leopoldovi zemřela i jeho matka Marie. Pomník lednu 1928 vážně poškodila vichřice a musel být znovu vztyčen.

V roce 2019 byl pomník zrestaurován a do jeho podstavce byla umístěna deska s překladem většiny německého textu. 

Pomník Johanna Luksche

Další pomník padlého v první světové válce se nachází mimo obec u vodní Svodnice severně od Branišovic. Nechala jej postavit rodina Lukschova na památku rolníka Johanna Luksche (1879-1915) u dnes již neexistující cesty do Šumic v roce 1922. Kříž na pomníku byl v minulosti uražen a následně nedbale přibetonován zpět. Celkový stav pammátky je vzhledem k jejímu umístění v nechráněné otevřené krajině špatný.

Na památku Johanna Luksche byl v listopadu 1918 jeho jménem vysvěcen zvon v branišovickém kostele.

Pomník padlých Volyňských Čechů

Pomník padlých hrdinů ve druhé světové válce se nachází u obecního úřadu na místě bývalé kovárny. Postavili ho v roce 1952 místní občané svépomocí. Pomník upomíná na jména Volyňských Čechů, kteří zemřeli během bojů na východní frontě, a byli to příbuzní Volyňských Čechů, kteří se po vysídlení Němců v obci usadili. Každoročně se u něj připomíná výročí konce války 8. května. Na jaře 2021 byl očištěn a zrenovován.

Pomník je evidován v seznamu Spolku pro vojenská a pietní místa a také jako pietní místo v databázi ministerstva obrany.

Zaniklý pomník padlých hrdinů v první světové válc

Dříve se v obci nacházel i pomník padlým v první světové válce. Stával v areálu kostela, na severní straně naproti vstupní bráně. Místní ho nechali až poměrně dlouho po válce, v roce 1932, rychle se však stal centrem různých kulturních a vzpomínkových akcí. Pomník používal výraznou německou symboliku (orlice, železný kříž a celý byl popsán v němčině) a snad proto byl stržen Čechy už v květnu 1945. Jeho trosky skončili v kráteru od bomby před dnešním obecním úřadem. Obec se v současné době snaží o vybudování nového pomníku.

Původní zaniklý pomník je evidován v seznamu Spolku pro vojenská a pietní místa